601
Umíte říci „NE” bez pocitu viny?
Mgr. Ludmila Třeštíková
Asertivní jednání by měl zvládnout a ve vhodný čas použít každý manažer. Je charakteristické pozitivním postojem k druhým lidem, přiměřeným sebevědomím a klidným vystupováním. Asertivita vyžaduje, aby se člověk rozhodoval sám za sebe a za svoje rozhodnutí nesl plnou zodpovědnost!
NahoruAsertivita a asertivní chování
Asertivita učí zvládat manipulativní chování a obhájit vlastní práva na straně jedné a zároveň nevstupovat druhým do života, pokud to oni sami nechtějí, na straně druhé. Klíčovým přínosem je zdravě se prosadit a nenechat si vnutit, o co člověk nestojí. Být schopen bez pocitů viny říci ne, na kritiku umět reagovat s klidem a konstruktivně. Asertivní přístup ušetří svým uživatelům hodně nervů a stresů. Také posiluje zdravou komunikaci, neboť jednat asertivně znamená jednat na rovinu.
Tato lekce on-line kurzu Vám představí:
Asertivita je:
1. Metoda komunikace od Američana A. Saltera.
2. Dovednost, a to znamená, že se ji lze naučit i v dospělém věku.
3. Technika, nikoliv „recept na život” – někdy je vhodná, jindy méně, někdy vůbec.
4. Styl přijetí zodpovědnosti, přičemž platí – co není morální, nemůže být asertivní.
5. Říkat svá mínění a svá přání a nemít přitom špatný pocit. Ale počítat s důsledky, které zvolený styl přinese.
Asertivní je:
-
schopnost požádat o laskavost,
-
schopnost uplatnit svůj nárok,
-
schopnost říci ne,
-
schopnost začít, udržovat a ukončit konverzaci,
-
schopnost vypořádat se s kritikou,
-
schopnost přijmout uznání,
-
schopnost vyjádřit uznání,
-
schopnost vyjádřit vlastní pocit, názor, myšlenku.
Existují 3 druhy jednání:
1. Pasivní jednání
Není zrovna manažerům příliš vlastní, neboť pasivně jednající člověk:
-
neumí jasně sdělit svá přání a potřeby,
-
je bezradný vůči požadavkům druhých,
-
chybí mu jistota v jednání, trápí ho, že se nedovede přiměřeně uplatnit,
-
neodolá manipulativním trikům,
-
i při drobné kritice se začne omlouvat, vysvětlovat, vymlouvat,
-
má slabé sebevědomí,
-
říká si stále dokola, co měl a co neměl udělat,
-
někdy se snaží situaci zvládnout manipulací druhých, tj. je skrytě agresivní.
Pokud se však člověk dobrovolně rozhodne, že se vzdá vlastních cílů nebo že něco za úsilí nestačí, nemusí to znamenat, že jedná pasivně. Má právo být k druhým velkorysý. Vždy záleží na vlastním pocitu. Někdy tím, že ustoupí, realizuje vlastně své přání a s výsledkem je spokojen.
2. Agresivní jednání
Je mezi manažery zastoupeno častěji, neboť agresivně jednající člověk:
-
se prosazuje na úkor jiných, nedbá na jejich práva a oprávněné požadavky,
-
ponižuje a sráží sebedůvěru ostatních,
-
dosáhne svého, ale lidé k němu mají rezervovaný, často záporný vztah,
-
dočasně se svým jednáním zbaví napětí,
-
má sebevědomí či spíše pseudosebevědomí – všechny nezdary musí sám pro sebe přeměnit na úspěch.
Agrese není jen fyzické napadení či hlasitá silná slova. Agresivně působí sarkasmus a ironizování, ale i třeba tiché a sladké sdělení degradující nějakou osobu. Čím „učesanější” a rafinovanější agrese je, tím méně je ochoten její nositel agresivní jednání u sebe připustit, ač to jeho okolí vnímá zřetelně. Rafinovaný agresor působí nesympaticky, nepříjemně, lidé mají tendenci z komunikace s ním uniknout.
3. Asertivní jednání
Je cíl manažera, technika, kterou by měl zvládnout a ve vhodný čas použít, a to:
-
přesně a jasně definovat o co mu jde, jak situaci vidí, co si o ní myslí a jak ji prožívá,
-
k druhým lidem přistupovat pozitivně a s přiměřeným sebevědomím,
-
sdělovat verbálně i neverbálně, že jeho požadavek je oprávněný a splnitelný a druhá strana je korektní a nemá jiný zájem než věc kladně vyřešit,
-
chovat se přiměřeně sebejistě, umět naslouchat druhým a přistoupit na kompromis,
-
ochoten změnit svůj názor pod tlakem argumentů,
-
není mu trapné požádat sám o laskavost nebo ji poskytnout.
Asertivní vystupování je klidné, člověk celkově působí uvolněným dojmem – jak jeho slovní, tak i mimoslovní projev je bez jakéhokoliv napětí. Mluva je přiměřeně hlasitá, srozumitelná, tempo řeči rovnoměrné. Oční kontakt je „přímý”. Asertivně jednající člověk se dobře orientuje v sociální situaci, nic si nenamlouvá, neviní ze svého neúspěchu druhé ani nepřesvědčuje sebe sama, že to byl vlastně zdar. Umí rozpoznat a ubránit se manipulaci. Respektuje morální zásady do té míry, že co je nemorální, nepovažuje za „asertivní”.
Asertivní chování:
-
chování založené na dosahování cílů při respektování ostatních,
-
upřímné, odpovědné a otevřené jednání,
-
typický pocit hrdosti k sobě a úcty k ostatním,
-
cílem je navázání dialogu a vzájemný respekt,
-
vyjádření toho, co chci,
-
myšlenky a pocity jsou…
