Komunikační a modelové hry

6

Komunikační a modelové hry

Jiří Pokorný

Výborným doplňkem konzultací a koučinků jsou komunikační, modelové a manažerské hry. K jejich užití vedou především dva důvody: velmi dobře oživují práci s klientem (to platí především u celodenních seminářů) a super benefitem je také to, že hra rozvíjí další část jeho osobnosti. Obvyklá témata a metodiky se zaměřují hlavně na levou mozkovou hemisféru (racionální uvažování a přemýšlení), hry naopak cílí na pravou mozkovou hemisféru (emocionální, kreativní část naší osobnosti). Koučink se tak stává celistvou metodou rozvoje osobnosti. Je vždy důležité, aby kouč vycítil správný okamžik na zařazení takové hry – je třeba se vyhnout tomu, aby hru nějaký klient vnímal negativně a prohlásil: „Já jsem za své peníze chtěl na koučinku pořádně pracovat, a ne si hrát!”

Kdy je vhodný čas na zařazení takového zpestření koučinku? Hry se hodí nejvíce v těchto reálných koučovacích situacích:

• když klient nereaguje na racionální, analyticky pojaté úkoly;

• v momentě, když klientovi nevěříme odpovědi na koučovací otázky a dotazníky (je zřejmé, že reakce koučovaného jsou z nějakého důvodu nahrané, až ohnuté), hra otupí naučené manipulativní reakce, klient při „jako jen hraní” se vlastně projevuje pravdivěji;

• když cítíme, že „nám padá řemen” – tedy klient je unavený, nesoustředěný, prostě potřebuje rychle nějakou změnu v podávání informací od kouče;

• na konci koučinku či semináře, kdy chceme skončit něčím hravým, co zůstane lidem v mysli ještě dlouho a budou si chtít závěr programu přehrávat v duchu znovu a znovu;

• když potřebujeme krátkou emocionální hrou otevřít vztah klient x kouč, hra proboří komunikační bariéry, zmizí ostych, obavy a strach.

 NahoruPříklad hry č. 1 – kreativní úvod semináře

Určeno:

Tato hra se víceméně hodí pro jakýkoliv typ semináře, vhodně hravým způsobem navazuje kontakt kouče s klienty a navíc zajímavě pro obě zúčastněné strany odhaluje vztahy mezi jednotlivými členy školeného týmu. Tato hra se ale nehodí pro individuální koučink.

Postup:

Hra se uvede jako způsob jak nastavit takové myšlení lidí, jaké budou lektoři potřebovat v průběhu celého programu.

Zadání:

Každý účastník semináře si během 10 minut do skript napíše dvě přídavná jména, která charakterizují jeho kolegu a současně začínají na jeho osobní iniciály, tedy první písmena jeho jména a příjmení (např. Jemný a Profesionální Jiří Pokorný, Jasná a Věcná Jana Vlčková nebo Majestátní a Jadrná Martina Jiříková). Pro zvýšení účinku hry je vhodné, aby se této hry se svými iniciálami zúčastnili i sami lektoři. Stanou se tak vlastně hned na začátku semináře součástí týmu. Jakmile jsou všichni připraveni (někdo má nakonec k někomu jen jedno přídavné jméno, někdo naopak více než dvě), kouč napíše na flipchart jména všech účastníků a k nim dopíše všechna přídavná jména, která na ně ostatní vymysleli. Když je papír celý popsaný, lektor se zeptá, jak všichni vnímají seznam přídavných jmen u svého jména a příjmení. Toto oživení přinese účastníkům většinou příjemná překvapení, výjimkou (která se ale občas stává!) je tzv. „vyřizování si účtů” – lidé si dávají navzájem velmi negativní přídavná popisující jména. Ale i toto je zajímavý materiál pro kouče, se kterým může (a dokonce i musí) potom v průběhu skupinového semináře pracovat.

 NahoruPříklad hry č. 2 – Vyslovení autentického uznání a připomínky s doporučením

Určeno:

Tato komunikační hra je opět vhodná prakticky pro všechny typy týmových seminářů a workshopů. V určité simulované podobě ji lze použít i v individuálním koučinku.

Postup:

Důležité je skupině nebo jednotlivci opět vysvětlit smysl tohoto tréninku. V případě uznání je to tak, že zvláště v našich podmínkách není zvykem nahlas vyslovovat pochvalu spolupracovníkům či podřízeným. Hra se samozřejmě dá využít i v soukromí, ale my se soustředíme hlavně na „byznys linku”. Dobrý manažer by měl svoje podřízené dvakrát více chválit než kritizovat. Ale málokdo dnes umí pochvalu autenticky, tedy uvěřitelně, vyslovit a stejně tak málokdo ji umí upřímně přijmout! V hlavách lidí často v těchto situacích probíhají myšlenky typu: „Proč mě chválí? Co za to bude chtít?” „To uznání nemyslí upřímně, já tak dobrý nejsem.”

Toho, kdo by měl chválit, naopak často napadají tyto myšlenky: „Když teď podřízeného pochválím, tak si o sobě bude moc myslet a už s ním nevydržím!” „Z lidí se nejvíce vymačká, když jsou drceni – ještě tak, abych je chválil! Má přece výplatu. To mu stačí.” „Já ho ocením slovy a on mi řekne, že za to si nic nekoupí. Tak radši nic neřeknu, bylo by to trapný.”

Tímto jednoduchým cvičením učíme lidi prakticky vyslovovat ocenění, kterému uvěří obě zúčastněné strany. Každý z účastníků semináře se rozhlédne po místnosti a připraví si minimálně na tři své kolegy cílenou pochvalu. Jakmile jsou všichni připraveni (cca 5 minut), lektor nechá střídavě vyslovovat verbální ocenění a sleduje při tom toho, kdo ho vyslovuje, i toho, kdo jej má přijmout. Až všichni vysloví svoje uznání, lektor zhodnotí průběh cvičení. Především se soustředí na tyto okamžiky (a předá je všem jako souhrn teorie k tématu autentického uznání):

• ocenění musí být vysloveno do očí, sebevědomým hlasem, bez ironie, nejlépe s úsměvem;

• uznání se musí vztahovat k reálnému činu, který se stal poměrně nedávno (maximálně v řádech týdnů – oceňovat někoho roky po akci spíš vypadá jako výsměch);

• pochvala musí být jednoznačná, nejde si ji vysvětlovat různě, a už vůbec by se neměla spojovat do věty s kritikou (např. věta typu: „....ten projekt jste zpracoval výborně, ale nechápu, proč to takhle pořádně neuděláte pokaždé”).

Na závěr celého cvičení lektor konstatuje, že na semináři dokázali účastníci říci uvěřitelné funkční pochvaly. Tak jen zbývá to převést do praxe!

 NahoruPříklad hry č. 3 – cvičení na sdělování funkční kritiky

Určeno:

Její použití v rámci cílových skupin je v podstatě stejné jako u předešlého cvičení s pochvalou, tedy hodí se výborně na všechny typy seminářů (a některé individuální koučinky).

Postup:

Prvním krokem této hry je předat klientům význam cvičení. Jde o to, že se v těchto zeměpisných šířkách buď kritizuje přehnaně, nebo naopak nevhodnou formou. Nebo se také nespokojenost s prací podřízených i kolegů neříká vůbec – tzv. „se polyká”. To je ta vůbec nejhorší varianta. Dalším úskalím při vyslovení i jemné kritiky je fakt, že mnoho lidí ji absolutně nezvládá přijmout a to způsobuje, že cca 50 % naší populace má dnes výrazné potíže s vlastním sebevědomím, sebeúctou a sebehodnotou (podrobněji viz online kurz Psychohygiena v praxi). Pak je samozřejmě každá kritika (i její náznak) v mysli přijímače této zprávy mnohokrát násobena, je pro něj zcela nesnesitelná a tomu pak odpovídá reakce kritizovaného – je přehnaná až nesmyslná a ukončuje jakoukoli další smysluplnou komunikaci.

Naučte to svoje klienty. Opět svým klientům poskytnete pět minut čas na přípravu připomínek vůči jejich kolegům. Pak si je klienti v kruhu do očí řeknou – lektor následně vyzpovídá obě strany, jak vyslovení kritiky proběhlo a co při tom cítili. Vše je zarámováno hlavními teoretickými konstantami – co dodržet, aby kritika měla šanci uspět:

• kritika musí být vždy k věci a nikoli osobní;

• připomínka musí směřovat ke konkrétnímu činu z nedávné minulosti;

• připomínka s doporučením musí být vyslovena včetně adekvátní neverbální komunikace, tedy bez křiku, ale s důraznou dikcí a do očí;

• důležité doporučení – pokud kritiku nedoprovází návrh řešení či nabídka pomoci, celý nepříjemný proces zřejmě nebude funkční.

A závěrem: vyslovovat i přijímat kritiku jsou samozřejmě činnosti, které z principu nevyvolávají příjemné pocity. Ale je to nutné, není možné se pořád usmívat a říkat, že všechno je v pohodě. Stín patří k životu stejně jako světlo, neexistuje jedno bez druhého.

 NahoruPříklad hry č. 4 – cvičení na zvládnutí obtížné argumentace

Určeno:

Cvičení je stejně vhodné pro trénink na týmovém semináři jako na trénink při individuálním koučinku. Tato komunikační hra cílí na všechny koučované klienty, kteří potřebují zlepšit svoje argumentační dovednosti. To je prostor, ve kterém se pohybuje většina manažerů, projektových vedoucích, ale i řadových pracovníků v kontaktu se zákazníky či jinými odděleními vlastní organizace (když je zde napětí a dohoda není vůbec samozřejmá).

Postup:

V úvodu hry vybereme dva řečníky (pokud je to individuální koučink, protiargumenty vytváří klientovi sám kouč). Ti dostanou 15 minut na přípravu, aby dokázali tři minuty mluvit na vybrané téma tak přesvědčivě, že dosáhnou u svého protějšku alespoň částečného uznání svého (pro něj opačného) názoru. Téma se vybírá z několika možností napsaných na flipchart, na něž se zjišťuje názor vybrané dvojice. Důležité je co nejlépe…